Knížka ale není jen pro ty, kteří sní o tom, že si nějaké ultra zaběhnou, je to „nahlédnutí“ do zákulisí i těm, jejichž blízcí už dalekým běhům propadli nebo pomalu propadají — manželkám, dětem, přátelům… Aby se dozvěděli, co se vlastně na tratích závodů děje, jaká jsou pravidla a jak je ultra komunita silná. A aby pochopili, že dorazit po závodě domů s nohama nadranc a žaludkem naruby, a přesto absolutně šťastný, nemusí být projevem bláznovství.

Honzovi je 59, je to matematik a statistik a běhat začal, když mu bylo 45. A takhle jeho běžecký příběh začal:

"Na konci podzimu 2008 můj student Juraj oslavoval disertaci. Při jedné rundě tequilly přítomné vyzval, aby si připili, že všichni příští jaro poběží a dokončí půlmaraton. Nebyl to první přípitek toho večera, jaro nám připadalo strašně daleko a vůbec to celé v té bujaré atmosféře vypadalo jako dobrý nápad. Skoro jako vysvléknout se do naha a skočit mezi kaktusy. Nadšeně jsme souhlasili a navíc, naprosto logicky, jsme si v dalším kole připili, že v květnu následně uběhneme i maraton. Tím to pro mě všechno začalo…"